Osmidenní trek po Stubaiských Alpách

1. Výstup na chatu Starkenburger Hütte

Kvůli ošklivému počasí a houstnoucí mlze jsme se na poslední chvíli rozhodli z Innsbrucku vyrazit autobusem číslo 590 (který jede rovnou od vlakového nádraží) do vesnice Fulpmes, odkud jezdí celé léto lanovka. Výšlap jsme si tak příjemně (a poměrně nákladně) urychlili. Pokud to uděláte stejně, nemusíte se bát, že byste přišli o denní dávku pohybu. Z horní stanice lanovky je cesta na první chatu i tak docela výživná. Žádné drama nečekejte, ale rovinku abyste pohledali. Starkenburger Hütte je ideální chata na úvod, na stupnici od nuly do desítky podle oblíbenosti se nachází někde uprostřed, jídlem vás asi neohromí, vřelostí obsluhy taky ne. Lager (místnost s palandami pro 4-40 lidí) je poměrně velký, takže soukromí nečekejte. V rozhlehlém pokoji je navíc docela zima, tak se připravte na to, že ranní vstávání do vymrzlé koupelny nebude úplně příjemné. Ale neděste se, odsud dál už vás čekají jen příjemnější zážitky. 

Tip: Na chatě nejsou žádné erární papuče, pokud si nechcete zakoupit dřeváky s logem Alpenverein, buďte připraveni a mějte svoje ťapky. 

Otevřeno do: Chata je otevřena do konce října.

2. Starkenburger Hütte – Franz-Senn-Hütte

Hned druhý den jsme se naladili na rytmus, který nás provázel po celou dobu alpského putování: brzké vstávání, snídaně, půl dne na treku, odpočinek na chatě, večeře na šestou a v osm ulehnutí do postele. Zní to asketicky, ale po namáhavých úsecích to na dlouhé vysedávání u piva fakt není. Posnídali jsme pár kousků suchého baleného chleba s marmeládou a pochopili, že ta nejlevnější snídaně na chatách rozhodně nebude patřit k těm nejlepším. Kolem sedmé už jsme vyráželi na cestu. Natěšeni na pohyb v horách jsme si trasu prodloužili o Hoher Burgstall, 2600 metrů vysoký kopec, který při svém prvním alpském pobytu zdolal i Edmund Hillary. Výhledy jsou skvělé, cesta dolů už nikoli. Ačkoli vypadá z jedné strany přívětivě, jeho severní strana už tak příjemná není. Cestiček je v suti vyšlapaných několik, ale ne každá vás bezpečně dovede tam, kam budete potřebovat. Úsek jsme měli zdolávat slabou půlhodinu, nakonec nám sestup zabral ještě o hodinu déle a rozhodně nepatřil k okamžikům, na které budeme rádi vzpomínat.

Pokud si nejste úplně jistí chůzí v náročném terénu, tenhle kopec s klidem vynechte a šetřete síly. Podobně úžasné výhledy totiž zažijete jen o kousek dál, na sedélku Seejöchl. Odsud se můžete opět vydat přes vrchol Gamskogel (2659m), nebo jednodušší spodní cestou. My jsme klasicky volili tu vrcholovou, ale tady už se není čeho bát, kopec je mírný z obou stran. Pak už se připravte jen na nekonečné ťapání v krajině, ve které by se hned mohl natáčet další díl Pána prstenů. Cestou vás navíc čeká občerstvení, chata Seducker Hochalm je opravdu příjemným osvěžením v jednom z nejdelších dnů na treku, tak si dovolte malé zastavení a připijte oblíbeným Radlerem na krásu místních hor. Další chata, která vás totiž čeká, nabízí vše, jen ne klidné posezení v přírodě. Pokud jste jedlíci, můžete na Franz-Senn-Hütte zvolit klasickou polopenzi – pak vás k večeři bude čekat bohatý bufet. My jsme zvolili skromnější špecle se sýrem a přejedli se i tak. Lager je obrovský, každý má ale svůj chlívek, kde má i trochu soukromí. Sprchy jsou zdarma, tak využijte příležitosti, dál už se za vodu platí. 

Tip: Sprchy zdarma. 

Otevřeno do: Od 30. září je k dispozici pouze winterraum.

3. Franz-Senn-Hütte – Neue Regensburger Hütte

Druhý den patřil k těm, na které budeme dlouze vzpomínat. Znáte ty chvíle, kdy se koukáte na kopec, nevěřícně kroutíte hlavou a nechcete se smířit s tím, že tudy vede doopravdy turistická cesta? Tak těchto momentů zažijete na této etapě hned několik. V první části projdete vodopádem, pak strmě nahoru po balvanech, na jejichž konci vás čeká průzračné jezírko a krásné výhledy do krajiny. A pak taky výhled na horu suti, kterou vede miniaturní cestička. Ano, tudy půjdete. A ne, nebudete to nejpříjemnější, ale věřte nebo ne, tahle hrůzostrašně vyhlížející cesta vám nezabere víc než hodinku. Pak už vás čeká jen příjemná cesta dolů, na jejímž konci leží opravená Neue Regensburger Hütte. Chata je to opravdu příjemná, skoro až rodinná, kde vás namísto rozhlehlých lagerů čekají jen vícelůžkové pokoje. My jsme měli pokoj pro čtyři, kde jsme se ubytovali s párem rakouských studentů. Probrali jsme počasí a dohodli se na čase vstávání, ukázková spolupráce cizinců v jednom pokoji. 

Tip: Skvělé snídaně. Ranní bufet nabízí vše, co byste si k snídani mohli přát. Od jablíček a tyčinek na cestu, až po pytlíčky, do kterých si můžete zabalit namazaných chleba na svačinu. 

Otevřeno do: Chata zavírá 28. září a nemá winterraum. Varianta může být chata Doadlerarm v údolí, která má otevřeno až do konce listopadu.

4. Neue Regensburger Hütte – Dresdner Hütte

Ráno příliš nevyspávejte, ať nepřijdete o bohatou snídani. Kdo by navíc ležel v posteli, když jej čeká jeden z nejzajímavějších úseků trasy. Úvod vás totiž zavede do místních mokřadů, kde je snad nejzelenější tráva, jakou si dovedete představit. Alpskou idylkou s všudypřítomnými ovcemi se ale nenechte zmást, jen kousek odsud vás čeká sedlo, jehož přechod rozhodně není pro slabší povahy. Na serveru mapy.cz je tento úsek dokonce značen tečkovaně, tak se připravte na výživný terén, kde je opravdu potřeba jistá chůze a absence závratí. Pro ty, kterým obtížnější trasy nevadí, nabízí tenhle úsek zhruba hodinku příjemného adrenalinu. Sedlo se vám navíc odmění celkem příjemným klesáním na straně druhé. Cestou na další chatu vás navíc čeká jezero Mutterberger, ve kterém si při příznivém počasí můžete i zaplavat. My jsme tady jen posvačili, ale užili jsme si to i bez koupačky. Užívejte do sytosti, zbytek cesty už je tak trochu za trest.

Připravte se na klesání, které dá docela zabrat kolenům. A pak si totéž, co jste sešli dolů, vystoupáte ještě jednou nahoru. Pár nadávek tady padlo, ale co se dá dělat, jiná cesta na Drážďanskou chatu nevede. Chata patří k těm největším, které na cestě potkáte. Aby ne, když je v okolí několik vyhlášených lanovek. Místo je známé především pro zimní radovánky, přeci jen bude okolí hezčí se zimní pokrývkou… Pokud máte dost času a peněz nazbyt, můžete si lanovkou vyjet až na vyhlídku zvanou Top of Tyrol. My to udělali a pak litovali peněz, vy už tuhle chybu udělat nemusíte. Chatička nabízí i lepší možnosti, jak utratit 50 euro. Přesvědčte se sami, ve vitrínkách mají koláčky, klobásky i salátový bar, najíst se tady dá opravdu dobře. Totéž platí pro snídani – bufet je bohatý, tak doporučuju opět zabalit i svačinku na cestu. 

Tip: Využijte obrovské terasy s letním barem. Dejte si bombardino a budete si připadat jako při Après-ski. 

Otevřeno do: Do konce září je letní sezóna, ta zimní začíná 28. října.

5. Dresdner Hütte – Sulzenauhütte – Nürnberger Hütte

Asi nejrozmanitější část treku. Od chaty vede poměrně strmá cesta vzhůru do sedélka Peiljoch, kde se otevírá parádní rozhled do krajiny a další části treku. A hlavně spektakulární rozhled na ledovec Sulzenau. Atmosféru umocňují stovky kamenných mužíčků, kterými je celé sedlo pokryto. Dejte si načas a vychutnejte si tenhle pohled, fakt to stojí za to. Cestička k chatě Sulzenau je pak v podstatě po rovince, ale krajina je opravdu dechberoucí. Na chatě jsme nabrali síly, dali si klasicky Radlera a rozhodli se pokračovat v cestě. Všichni ostatní, kteří šli trasu s námi, se nám právě na tomto úseku ztratili, zůstávali totiž právě na této chatě. Vzhledem k tomu, že jsme ale na místě byli ještě před polednem, rozhodli jsme se pokračovat dál. Cestou nás překvapilo tyrkysově modré jezero Grünausee, kde jsme vychutnávali polední sluníčko. V blankytně modré průzračné vodě jsme svlažili nohy a po odpočinku stoupali dále do kopce.

Cesta k sedlu Niederl je na serveru mapy.cz značená tečkovaně, tedy jako složitý terén, ale shodli jsme se, že se nejspíš jedná o chybu v zakreslení – cestička je vyšlapaná, dobře viditelná a nepůsobí nijak složitě. A ze sedla je to k chatě už jen malý kousek. Chatička jde navíc vidět, takže vás tečka v dáli (a vidina brzkého oběda a piva) žene rychle dopředu. Nürnberger Hütte pak patřila k našim nejoblíbenějším, nejen kvůli skvělé lokalitě, vkusným interiérům a teplým sprchám, ale taky kvůli božímu jídlu. K večeři se standardně servíruje také nepřeberné množství salátů, takže se kromě hlavního jídla můžete dojíst ještě zeleninou. Ochutnali jsme všechny. Ehm, dvakrát. Po večeři jsme se klasicky odebrali na kutě a společně s dalšími dvanácti lidmi jsme usnuli ještě před devátou. 

Tip: Sprchy jsou teplé, i když se rozhodnete nezaplatit. Mě do automatu nepasovala mince a hodná paní mi poradila, že to nemám řešit, se teplá teče i zadarmo. 

Otevřeno do: Do začátku října. Potom je možné ubytovat se ve winterraumu.

6. Nürnberger Hütte – Bremer Hütte

Po bufetové snídani jsme si ještě poseděli na terase, turisty nechali odejít všemi směry a teprve potom jsme se vydali na naši předposlední etapu. Nikam jsme nespěchali, trasa to není dlouhá, navíc už jsme měli dost nachozeno a žádné další stoupání nás nemohlo rozhodit. Plán to byl skvělý, protože jsme první turisty potkali až v dalším sedle. Byli jsme dost zvědaví na část treku, která prochází přes Paradies, tedy rajskou zahradu. A byl to opravdová ráj. Alpy jsou úchvatné na mnoha místech a tahle trasa je opravdu plná třešniček na dortu. Ale tohle místo je skutečně výjimečné, obzvláště v ranním sluníčku. Moc se nám odsud nechtělo, ale odpoledne jsme očekávali deštík, tak jsme se přeci jen vydali směrem do sedla Simmingjöchl. Cesta je náročnější, občas je nutné překonat sněhové pole, ale nahoře budete cobydup. Tady si opět dejte na čas, místo nabízí 360 stupňové výhledy do okolí. A i když tady fouká, zabalte se do bundy a užívejte si tenhle moment.

Cesta k Bremer Hütte je zhruba na hodinku, takže není potřeba spěchat. My jsme byli na chatě úplně první, zabrali jsme si ty nejlepší postele v lageru, poobědvali trhanec s jablečnou omáčkou a koukali na zhoršující se počasí. K večeru jsme se šli projít kolem jezírek u chaty, nahřívali se na terase a těšili se na poslední část trasy. Únava už na nás byla znát, zatímco já jsem chtěla jít před večeří ještě k Lauterersee, Kuba zásadně odmítal a místo procházky podvečer prospal. Nicméně jsme se dohodli, že místo navštívíme druhý den, takže jsem souhlasila a s radostí usnula taky. K večeři jsme měli k hlavnímu chodu dostali opět salát, takže jsme byli spokojení, najezení, dali jednu sérii karet a usnuli snad ještě před setměním. Jojo, večery s námi moc sranda nebyla. 

Tip: Pokud budete mít dost času a energie, vyjděte si na vrchol Innere Wetterspitze (3053m). My jsme to nezvládli, ale zpětně toho lituju. 

Otevřeno do: Do konce září. Bez winterraumu.

7. Bremer Hütte – Innsbrucker Hütte

Ačkoli předpověď slibovala slunce, vzbudili jsme se do sychravé mlhy, zimy a mírného poprchávání. Přesto jsme doufali, že se počasí umoudří, tak jsme vyrazili ke slibovanému jezírku Lauterersee. A nebyl to dobrý nápad. Ačkoli se cesta tváří turisticky a není značená jako ferrata, po příchodu k rozcestníku na druhé straně jsme zjistili, že se ve skutečnosti jednalo o zajištěnou cestu obtížnosti B. V našem případě ještě pršelo a byla příšerná zima, takže kombinace kluzkých kamenů, poměrně velkých batohů a docela strmých cestiček směrem dolů ve skále nebyla úplně ideální. Každopádně pokud jsme si mysleli, že po napojení na oficiální cestu se trasa zlepší, mýlili jsme se. Terén nám dal dost zabrat, od hopsání po obřích kamenech až po strmé úseky poseté hrobečky horolezců, kteří nebyli příliš opatrní.

Špatné počasí nám na náladě nepřidávalo, takže mám celý úsek dost v mlze. V podstatě jsem se těšila na jediné – až budu v bezpečí (a v suchu) na chatě. Zpočátku jsme naivně mysleli, že bychom mohli zvládnout ještě třítisícovku Habicht (3277m), ale poslední úsek trasy nás tak vyčerpal, že jsme byli rádi, když jsme se po obědě rozplácli na terase. Dokonce vysvitlo sluníčko, takže jsme si uživali zasloužený odpočinek už se skleničkou vína v ruce a nakonec nám bylo báječně. Po plném talíři těstovin, štrůdlu a šťopičce místního likéru přišla dobrá nálada tak nějak sama. Nakonec jsme se ještě seznámili s dvojicí učitelů z Českých Budějovic, takže po týdnu izolace jsme si večer hezky popovídali s dalšími lidmi a sdíleli zážitky z celého výletu. 

Tip: Sprchy jsou nastavené na 30 vteřin, z toho půlka teče ledová voda. A ne, za 15 sekund se fakt nestihnete umýt. Kuba mi naštěstí vnutil drobné na dvě dávky, takže jsem to zachránila vhozením dalších mincí, ale nemít je po ruce, nezbyde mi než ze sprchy odejít s nepořízenou. 

Otevřeno do: 6. října.

8. Innsbrucker Hütte – Neder

Ráno jsem oslavila posledním kakaem a vyrazili jsme na cestu do údolí do vesničky Neder. Připravte se, že kolena budou lehounce trpět, ale sestup netrvá dlouho a po sešupu v první části trasy už vás čekají jen asfaltky a pohoda. Cestu na autobus jsme zvládli poměrně rychle, takže v Innsbrucku jsme byli ještě před obědem. Nakoupili jsme svačinky a frčeli vlakem zpátky do Prahy, kam jsme dorazili na večeři. 

Tip: Jízdenku vlakem si kupte až před odjezdem, my jsme bohužel počítali s větší časovou rezervou a koupili vlak s pozdějším odjezdem. Průvodčí v Rakousku s tím, že jsme nastoupili do dřívějšího vlaku, neměl problém. Na české straně s průvodčí museli trochu bojovat, ale nakonec to nechala být.